Jak si nebrat způsoby chování druhých osobně

Jednoho dne jsem potřebovala poslat balíček. Obsah jsem měla připravený, jen jsem musela doplnit ještě jednu věc. Ten den jsem jela do práce s vidinou, že po cestě domů koupím to, co bylo potřeba dodat a zajdu rovnou na hlavní poštu v Praze, koupím krabici a rovnou všechno odešlu.

A tak se také stalo. Po práci jsem zajela do obchodu, koupila co jsem potřebovala a vyrazila směr pošta. Ten den bylo i na hlavní poště celkem dost lidí, ale věděla jsem, že balíček poslat potřebuji, tak jsem si v klidu sedla a čekala jsem až na mě přijde řada.

Mezitím jsem pozorovala lidi kolem. Někteří byli nervózní, jiní se dívali do telefonů, další už byli odbavováni u přepážek nebo již spokojeně odcházeli. Mezi sledováním ostatních lidí a pohledem na tabuli s pořadovými čísly jsem si všimla jedné pracovnice za přepážkou. Tvářila se hodně naštvaně.

Protože jsem člověk hloubavý, začala jsem přemýšlet nad tím, co se jí asi stalo? Je možné, že ji naštvala kolegyně, nebo dostala důtku od šéfa. Ale třeba ji mohl naštvat i manžel nebo děti. Anebo prostě jen nemá svůj den. Co když dostala pokutu za rychlou jízdu, když jela do práce? Klidně si mohla objednat jídlo a vůbec ji nechutnalo. Mohlo to být cokoliv, tak jsem s přemítáním radši přestala. Ale popravdě se mi tím trochu ukrátila čekací doba 😊

Najednou se na tabuli objeví mé číslo a samozřejmě, že jsem se musela vydat směrem k její přepážce. No, jak by ne, vždyť jsem nad ní tak dlouho přemýšlela. A je jasné, že mé myšlenky na ní mi ji prostě a jednoduše přitáhli. Žádám tedy o krabici určité velikosti a velmi mile se ptám, jestli si balíček mohu zabalit a rovnou poslat. Odvětila, ať si pak přijdu až to budu mít hotové, že bude odbavovat další klienty.

Byla jsem ráda, že mi vyšla vstříct. Tak jsem balíček připravila, nadepsala adresy, ale neměla jsem krabici čím zalepit. Běžně s sebou lepící pásku nenosím, i když se v mé kabelce najde dost potřebných věcí. Třeba mi paní vyjde vstříct podruhé. Ale to jsem se přepočítala.

Počkala jsem až odbaví zákazníka a přistoupila k její přepážce se zavřenou krabicí, byla to taková ta zasouvací poštovní krabice. Zase velmi mile se jí ptám, jestli by neměla lepící pásku, že ji bohužel nemám s sebou. Ale to jsem se tedy přepočítala. Začala zvyšovat hlas: „My tady nejsme žádné papírnictví!“ A já na to:

“Ale vždyť víte, že jsem si tu krabici právě koupila a lepící pásku s sebou opravdu nemám. Mohla byste mi, prosím, nějak pomoci?”

Její výraz mluvil za vše, říkal: No to tedy nemohla děvenko!

„Anebo víte co,  já bych si tedy tu lepící pásku koupila, prodáváte je, že?“ řekla jsem. Ale paní se podívala do stolu a vytáhla provázek. „Můžu vám to maximálně zavázat!“ vyjádřila se celkem odměřeně. „No, to byste byla naprosto skvělá, moc vám děkuji“  zašvitořila jsem. Paní se tedy stále tvářila, že už by byla nejradši, abych vypadla. Ale já byla vděčná, protože se na mě mohla taky zvysoka vykašlat. Začít být ještě víc nepříjemná anebo ještě hůř. Už několik takových lidí jsem potkala, kteří byli naštvaní a tím, že jsem byla milá je vlastně ještě víc naštvala. A pak se to vždycky stupňovalo, až to došlo k výbuchu.

Ovšem za její emoční nastavení jsem opravdu nemohla a nemělo to se mnou co dělat. Takže jsem si to samozřejmě nebrala osobně. Zaplatila jsem, ještě jednou jsem jí poděkovala a s úsměvem ji popřála hezký den.  Když jsem vycházela z pošty, tak jsem jí  ještě poslala lásku a požehnání. Byla jsem ráda, že jsem vše zvládla a že nebudu muset na poštu ještě jednou.

Tímto příběhem chci ukázat, že i přesto, že se setkáte s člověkem, který je jasně naštvaný nebo je v nižší emoční energii viz obrázek níže, tak je možné nebrat si jeho způsob vyjadřování osobně. Je totiž velmi jednoduché dostat se na stejnou emoční úroveň, ale pak by se ten příběh odvíjel úplně jinak.

Zde máte emoční stupnici, která ukazuje vaše emoce neboli vibrační frekvence. Čím lépe se cítíte, tím více umožňujete to, po čem toužíte.

Neznamená to ovšem, že musíte být za jakýchkoliv okolností v těch vyšších vibracích. Někdy se může stát, že jste v nižší zóně, ale je dobré vědět, že je možné se posunout zase výš. Například pochyby se mohou objevit v případě, že se vám něco nezdá, pak je dobré poslechnout vaši intuici tak, abyste se dostali do frekvence odvahy a postavili se nějaké záludnosti čelem.

Jak sami vidíte, radost je na těch vyšších frekvencích. Více o tom, jak emoci radosti vnést do svého života píšu v mém e-booku 3 způsoby, jak najít radost ve všem, co děláš.  Zdarma ke stažení zde.

Pokud se ve vašem životě objevují emoce převážně z té nižší frekvenční zóny, pak bych vám doporučila můj ebook 10 důležitých kroků, jak rozkvést a žít v radosti. Jsou v něm praktická cvičení a techniky, které vám pomohou v 8 týdnech nasměrovat váš život tak, abyste ho dokázali prožívat  radostněji a s větší lehkostí. Více informací najdete zde.