Proč píšu blog aneb Trauma, které se stalo darem

Sedím s dalšími účastnicemi na jednom semináři, kde se snažíme najít sami sebe a také naše poslání. Otázka je jasná: Co tě jako dítě nejvíc bavilo, co jsi nejradši dělala? A má mysl zabrousí do těch dnů. Jsou vánoce a já dostávám papíry, tužky, pastelky a knížky. Vůni tisku miluji dodnes. Pokaždé, když otvírám knížku, tak si přičichnu. Vidím se u psacího stolu a snažím se napsat knihu. Vymýšlím si jména postav a příběhy, které by na papíře ožily. Vidím samu sebe ve svém tichém světě plném myšlenek, představ a snů.

Od té doby uběhlo hodně let. Jsem tu – zralá žena, která si prošla vzestupy i pády. Někdy si říkám, že ty pády převažovaly. Když se ale zamyslím víc, tak to bylo tak nějak akorát. Akorát na to, abych se byla vždycky schopná zvednout a jít dál. Akorát na to, abych se naučila, jak od překážky poodstoupit a pak ji začít řešit bez paniky a stresu. Už ani nevím, kdo to řekl, že

„Svět ti do cesty postaví jen takové překážky, které dokážeš zvládnout.“

Bylo léto, mě bylo sedmnáct a na koncertě jsem potkala kluka, se kterým jsem pak zažila své poprvé. To jsem ovšem ještě netušila, že moje podruhé, které s ním prožiji, mě poznamená na hodně dalších let. Tehdy jsem ztratila sama sebe. 

Trauma, které se stalo darem

Nedávno se strhla vlna #Me too a mnoho lidí si říkalo, proč se ty ženy ozývají tak pozdě? Vždyť už je to tak dávno, někdy třeba i 20 let. Mnoho lidí ovšem nechápe, že pokud prožijete trauma, tak váš mozek zareaguje způsobem, kterým vás chce ochránit. V mém případě se stalo to, že prostě tu zkušenost vymazal. 

Můj mozek vymazal tu akční část, ale v mém vědomí zůstala vzpomínka, co se dělo před a také po. Někdy jsem se sama sebe ptala, jestli si to nevymýšlím, jestli se to opravdu stalo. A tak mě ani nenapadlo to oficiálně nahlásit. Spíše jsem se styděla. Styděla jsem se za to, co se mi stalo. Dokonce jsem si říkala, že si za to můžu sama, že je to moje vina. 

Uběhlo 20 let a já se nacházím na studijní hodině technik NLP (neurolingvistického programování), kde se vzájemně učíme, jak tyto techniky správně provádět a tím také léčíme svá témata a bloky. Jednoho dne začínáme pracovat s tématem Trauma. Najednou si začnu uvědomovat, že toto téma je to moje. A mě se poprvé podaří s ním spojit. Podaří se mi přiznat si, že se to opravdu stalo.

Uběhlo dalších pár let a já se cítila v pořádku, myslela jsem si, že už to mám zpracované. Ale stále ještě se mi nedařilo žít život, který bych opravdu chtěla. Stále jsem se tak nějak sama brzdila, sabotovala jsem samu sebe. Nedávno jsem proto absolvovala regresní terapii. Ležím na gauči a terapeutka mě ve stavu uvolnění vede do jednoho momentu v mém životě. Říkám jí, že nemůžu dýchat, že mě asi někdo škrtí. A jsme tu!

To je ten moment, který můj mozek vymazal

Ležím na schodech, má ruce na mém krku a celé jeho tělo je na mě přitisknuté a pohybuje se dovnitř a ven. Možná jsem i ztratila vědomí, totálně odpojená od svého těla. Jakmile se nadzvedne, aby dokončil své uspokojení, rychle si natáhnu kalhoty a utíkám pryč. Slzy mi padají po tvářích. Nikomu o téhle události neřeknu po celá dlouhá léta. Jsem ze sebe naprosto znechucená.

Když jsem se pak dívala na fotky z té doby, všechno mi do sebe zapadalo. Nechala jsem se ostříhat na kluka, nosila hrozné oblečení, vytahané svetry a dlouhé sukně až na zem, jen abych nevypadala ani trochu sexy. Na střední jsem ten rok propadla a přešla na jinou školu do jiného města. To mě možná zachránilo, protože tam jsem prospívala velmi dobře studijně a nic mě tam tuto událost nepřipomínalo.

Ovšem celý můj následující život provázelo: Nízké sebevědomí, komplikované vztahy, různé druhy závislostí, strach, žádné vize do budoucna, jen touha nebýt vidět, nebýt slyšet. Myslela jsem si o sobě jen to nejhorší. A tak se také odvíjel můj život. Neříkám, že můj život byl jen samý děs a hrůza, to v žádném případě, prožívala jsem i krásné chvíle. Musela jsem ovšem dojít do bodu, kdy jsem začala hledat samu sebe. Co bylo to první, co mi pomohlo se můžete dozvědět v mém příběhu. 

Pomaličku jsem si uvědomovala, že mé myšlenky, které o sobě mám, vytvářejí moji realitu. A že zákon přitažlivosti funguje na základě těchto myšlenek. Nemohla jsem se tedy divit, že můj život nebyl jen procházka růžovým sadem, ale spíš cesta plná výmolů, děr, propastí a zatáček.  

„Zákon přitažlivosti můžete spatřit všude. Všechno k sobě přitahujete. Všechno jste k sobě přitáhli jako magnet. O čem přemýšlíte, to přivodíte. Celý váš život je projevem myšlenek, která se vám honí hlavou.“ Lisa Nichols

Proč jsem tedy začala psát blog?

Hlavním důvodem bylo dovolit si konečně být vidět a slyšet. A splnit si tím i dětský sen.

Dalším důvodem bylo ukázat mým klientům tu pravou stránku mé osobnosti a co mě dovedlo k tomu, co teď dělám.

• Při osobních konzultacích mohu čerpat ze svých zkušeností při léčení traumatu a závislostí a nacházet klíče k pozitivním změnám v životě.
• Afirmační audio nahrávky pomáhají mysli ukotvit ty správné myšlenky a přesvědčení.
• A techniky vědomého tvoření učí, jak správně používat zákon přitažlivosti, aby opravdu fungoval.

Jak prožívat radost v každém okamžiku se dozvíte v  ebooku 3 způsoby, jak najít radost ve všem, co děláš.  Ke stažení zdarma zde.